Vnitřní očista

Jsou různé způsoby čištění těla zevnitř.

Je možné organismus vyživit a on se začne sám čistit. Toto jsem slýchala vždy při prezentaci různých potravinových doplňků. Ne že by to nebyla pravda. Vždy je vhodné tělu dát to, co mu patří a při dnešním životním stylu je těžké běžnou stravou zajistit tělu vše, co potřebuje. Z tohoto důvodu je téměř nezbytné brát v menší nebo větší míře nějaký potravní doplněk.

Jenže to není všechno! Každý z nás se denně setkává se spoustou prachu, bakterií a dalších živých potvůrek.

Otřepaná a známá věc – tak jako utíráme prach, luxujeme a uklízíme v obýváku, je třeba uklízet v těle.

Trochu z historie lékařství:

Od nepaměti šamani, léčitelé, bylinkáři, a všichni, kdo pomáhali léčit, používali jeden společný nástroj a tím je očista těla a energetiky pro nabuzení a aktivaci vlastní imunity. Z tohoto základu se vyvinula i Ajurvéda – nejstarší léčebný systém na světě. Na vnitřní očistě těla je založená i tradiční Čínská medicína a další staletími prověřené léčebné procesy. Vždyť i pověstné pouštění žilou ve středověku provokovalo tělo k aktivaci obranného systému. Všichni jsme dostali do vínku silnou imunitu. Aby fungovala, potřebuje od nás podporu.

Základy současné medicíny položil Paracelsus. Nemoci pokládal za chemické procesy. Rozvíjení této myšlenky představuje nosnou myšlenku současné medicíny. Konec očistné medicíny.

O zdravém nebo nezdravém jídle byly napsány stohy knih a různé rady a mýty na nás útočí denně snad ze všech prostředků, jak je to jen možné. Nehodlám tyto řady rozšiřovat.

Co je ale důležité:

Každý z nás, i když se snaží zdravě žít, pohybovat se, zdravě jíst apod., stejně má málo šancí udržet své tělo uvnitř čisté. Znáte taky ten pocit? Na jedné straně vstoupím do velkého supermaketu s potravinami. Pokud nechci nic koupit z pšeničné mouky, mléka a masa, na druhé straně odejdu s téměř prázdným košíkem. Obrovské pulty masa a masných výrobků, stejně tak mléko a mléčné výrobky (od jisté doby se mléko v krabici už nedává do chlaďáku), stejně tak pšeničná mouka – v jednom řetězci mě zarazil popisek u pečiva – „běžné pečivo speciální“. Ovoce a zelenina podtržená, nastříkaná kdoví čím a dozrávající někde ve skladech. Pravidelně sleduji na internetu pořad „Prásk“ a vždy mám neodbytný pocit, že už nikdy nic jíst nebudu – jsem v pořádku :-) – hlad nakonec zvítězí, do Henry Monforta mám daleko.

Každé tělo je jiné, každé tělo zpracovává potraviny jiným způsobem. Jíme víc potravin, než tělo dokáže reálně zpracovat a v potravinách je více škodlivin, než dokáže tělo vyloučit. Podle některých zkušeností by měl člověk jíst jednou denně, aby tělo vše zpracovalo a vyloučilo vše nepotřebné. Výše uvedené potraviny, pokud tělo nezpracuje dokonale, zanechávají v těle stopy: hlenové povlaky.

Další stopy v našem těle zanechávají antibiotika. Nejen, že po využívání antibiotik je celkově oslabená imunita, ale ani onen patogen, proti kterému byla antibiotika použita, z těla nezmizí stoprocentně. Různě se po těle poschovává do ložisek a ony hlenové povlaky jim poskytnou úkryt.

Že naše imunita nezvládla tu, či onu infekci lékař pozná pouze, pokud ji, nebo specifické protilátky najde v krvi nebo ve stěrech ze sliznice. Pokud infekce proběhla skrytě, mohou být zbytky živých maličkých potvůrek schované v těle kdekoliv. Nejde jenom o to, že si tam někde přežívají. Problém je, že potřebují potravu – berou ji nám a také vylučují. Jejich produkty látkové výměny jsou nezřídka dost silné toxiny a to je další věc, která zatěžuje tělo – tedy spíše imunitní systém a orgány, které jsou za vyloučení z těla zodpovědné, tedy zejména játra a ledviny.

Další kapitolou jsou těžké kovy a jiné neživé zátěže. Nejedná se jenom o prach, výfukové plyny nebo zplodiny z komínů v topné sezoně. Důležité je uvědomit si, že většina z nás má v ústech amalgámové plomby, které se po minimálním množství otírají a my je s jídlem konzumujeme (obsahují v malém množství olovo, rtuť a další dobroty). Tělo tyto maličkosti ale musí vyloučit. Málokdo ví, že se stejným způsobem otírají zlaté, stříbrné a jiné šperky, kůží procházejí mikročástice kovů do těla. O vlivu pracích prášků, textilních barev aj. nemluvě.

No a nakonec možná to nejlepší – živí parazité. Různě velké potvůrky viditelné pouhým okem a mnohdy překvapující svojí velikostí.

Kdo má doma zvířecího miláčka, ví, že je dobré pravidelně cca po 3 měsících tzv „odčervit“. U zvířátek to považujeme jako normální a přirozené. Ano, běhají po ulici, ke kdečemu přičichnou, kdeco vezmou do tlamičky a zbaští. A co my? My si přece myjeme ruce, myjeme ovoce, udržujeme hygienu. To je skvělé, ale co nemůžeme ovlivnit je jednoduchá věc: Pejsek, pták, myš, jakékoliv zvířátko se v parku – kdekoliv jinde vykaká. Déšť produkt dříve nebo později rozpustí a rozloží na prach. Zafouká vítr a živé zárodky vdechneme. Mnoho parazitů má na tomto principu založené své vývojové cykly. A neznám nikoho, kdo ovoce a zeleninu myje čistým lihem.

Domácí mazlíčci se čistí jazykem, pak si očistí stejným způsobem srst, pak se s nimi pomazlíme, pak si lehneme na gauč, kde byli předtím oni, někteří s námi sdílejí postel.

Kolikrát se odčervíme my? Zní to divně a ještě divnější je, pokud najdeme odvahu a navštívíme s tímto problémem lékaře.

Kdo mě zná, ví, že „sedím na zemi, a že než pustím informaci, sakra si ji ověřím, než uvěřím“.