Škrkavka psí
Škrkavka psí (Toxocara canis) je celosvětově rozšířený červ z kmene Nematoda, který parazituje u psů a psovitých masožravců. Dospělí jedinci měří 9–18 cm a vyskytují se ve střevě definitivního hostitele. Škrkavky způsobují záněty střeva, migrující larvy škrkavek vyvolávají záněty v dalších orgánech. Zatímco u starších psů nevyvolávají většinou žádné klinické příznaky, u štěňat mohou způsobit závažné onemocnění končící úhynem. U lidí larvy škrkavek způsobují vážné onemocnění zvané larvální toxokaróza.
Vývojový cyklus
Dospělé škrkavky žijí v tenkém střevě definitivního hostitele. Zde rovněž dochází k pohlavnímu rozmnožování. Vyprodukovaná vajíčka škrkavek jsou vylučována trusem do vnějšího prostředí, kde se vyvíjí ve vajíčku larva a vajíčko se stává infekčním.
Po pozření vajíček hostitelem se v jeho střevě larvy vylíhnou a pronikají skrze střevní stěnu přes játra, srdce až do plic. Zde vyvolá kašel a způsobí vykašlání hlenu, kdy se po polknutí dostávají opět do zažívacího traktu (tenkého střeva). V tenkém střevě škrkavky pohlavně dospívají. Jedná se o tzv. Tracheální migraci.
Při tzv. Somatické migraci se larvy dostávají z plic do krevního oběhu a jsou krví roznášeny do všech orgánů, nejčastěji játra, ledviny, střevo, mozek, svalovina a podkoží. Zde se usazují, opouzdřují a mohou zůstat velmi dlouhou dobu životaschopné.
Mezihostitelé (parateničtí) hostitelé
Infikovanými vajíčky se může nakazit celá řada obratlovců (nejčastěji drobní hlodavci nebo drůbež), včetně člověka! i bezobratlí (např. žížala). U všech těchto mezihostitelů však dochází pouze k somatické migraci. Škrkavky tedy nedokončí svůj vývoj a do střeva se nikdy nedostanou. Tyto hostitele označujeme jako paratenické. Význam paratenických hostitelů z hlediska parazita samotného spočívá především v tom, že slouží jako zdroj infekce. Psi a psovité šelmy se mohou nakazit právě pozřením infikovaného drobného hlodavce.
Člověk a zdroje infekce u lidí
Člověk se může nakazit pozřením vajíček nebo přímo larvami od jiného paratenického hostitele (konzumace tepelně neupraveného masa a orgánů zvířat). Podobně jako u ostatních paratenických hostitelů škrkavky v lidském těle migrují různými tkáněmi, ale nikdy nedospějí. Onemocnění, které takto migrující larvy vyvolávají se nazývá larvální toxokaróza.Larvy jsou krevním oběhem roznášeny do různých orgánů, kde vyvolávají zánětlivou reakci a vznik granulomů. Larvy u člověka se mohou lokalizovat v játrech, plicích, očích nebo v mozku. Přítomnost larev v oku může narušit sítnici a vede ke ztrátě zraku. Na základě epidemiologických dat je patrné, že larvální toxokaróza u lidí je vždy ve formě orgánové, oční anebo bezpříznakové. Například v Česku se uvádí nakažení okolo 18–20%.
Zdrojem vajíček jsou výkaly psů. Vajíčka se s trusem psů dostávají do půdy, kde se kumulují. V půdě vydrží životaschopná až 3 roky. Ve vnějším prostředí jsou vajíčka škrkavek rozptýlena pomocí vody, činností žížal a mechanickým přenosem na zobácích a nohou ptáků. Parateničtí hostitelé, kteří pozřou vajíčka, se také podílejí na šíření škrkavek v prostředí.
Kontaminace půdy je závažným problémem městských travnatých ploch, především parků, ale také zahrad, hřišť a pískovišť.
Vzhledem k tomu, že člověk žil odjakživa ve společenství se psem, je T. canis rozšířena po celém světě.
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0krkavka_ps%C3%AD
